Red my lips and my first hashtag ever

29. dubna 2015 v 23:47 | wounded
Duben je SEXUAL ASSAULT AWARENESS MONTH a lidi na fb a twitteru a bůh ví kde všude hážou selfíčka a heštegy aby o tom informovali a taky aby se ti, kteří si zažili něco takové nepřipadali tak sami. Aspoň to byl důvod proč jsem i já napsala svůj první hešteg #redmylips

Sexuální napadení je jakýkoliv čin nebo chování sexuálně zaměřené a vykonané bez souhlasu všech přítomných.


Eric: Stav se po práci, nechce se mi vařit.
Já: To se mám táhnout 30 minut metrem abych vařila pro tu tvojí línou prdel?
Eric: No..jo
Já: Jsem tam za 54 minut a mám to u tebe ty čubko..


Tak nějak vypadala moje konverzace s jedním z mých nejlepších přátel.. to označení se teď zdá dost ironické. V práci jsem skončila 16 minut po poslední sms a 8 minut mi zabralo najít čisté tričko a dojít na zastávku metra. Všechno jsem počítala přesně na minuty od té doby co jsem si musela najít druhou práci.
Nepamatuju si z toho večera skoro nic, jaké bylo počasí, co jsem měla na sobě nebo jakou značku cigaret jsem ten den kouřila. Jen si vzpomínám, že jsem měla červenou rťenku a vlasy jsem nechala rozpuštěné.
Čekal na mě hned u východu metra. Neměla jsem tu čtvrť ráda a odmítala jsem se tam procházet sama večer i když to je k jeho bytu jen 9 minut cesty. Poprvé jsem ho viděla v brýlích a nějak mi to k němu nesedělo. Zapálila jsem si první cigaretu dne a předstírala, že nevidím jeho kárající pohled. Jako by sám nepřestal teprve před 5 měsíci, pokrytec.

Prošli jsme vysokou brankou která obklopovala zahradu. Vždycky se mi líbilo, že přesto, že bydlí v paneláku, má tam zahradu. I když mi to ze začátku přišlo celé trochu snobské. Naťukal kód dveří a otevřel je pro mě tak jako vždycky. Zamířila jsem k výtahu a zmáčkla tlačítko, zatímco on vybíral poštu ze schránky. Měli jsme to takhle synchronizované už dlouho.. Když jsme se dostali k němu do bytu, sedla jsem si na gauč, zapnula jeho laptop, otevřela dveře od balkónu a zapálila si cigaretu. "Tak jaké jsou možnosti?" zeptala jsem se a vydechla kouř. "Huh?" zatvářil se zmateně, ale to bylo zřejmě proto že něco hledal a dělat dvě věci naráz pro něj bylo vždycky obtížné. Nedokáže ani jíst a chodit zároveň.
"Co máš v lednici, z čeho můžu uvařit?" zeptala jsem se a on si přisednul na gauč a podal mi jedno z jeho nechutných oblíbených piv odněkud z Belgie. "Jasně, mrknu se za minutky, nech mě chvíli vydechnout." Jen jsem kývla a našla jsem White Chicks streaming. Pustila jsem play, opřela se o gauč a těšila se na film jako kdybych ho neviděla už asi 8 krát. Usrkla jsem a položila pivo na stůl. Stejný hnus jako posledně. On udělal to samé a pak položil pravou ruku na moje stehno. "Uspokojený?" "Už měsíce ne.." Nad tím jsem se musela zasmát. Před pár měsíci se rozešel s jednou slečnou, o které teď nemluvil zrovna nejlíp. V tu chvíli jsem si myslela, že jen tak blbe. Chvíli jsme tam seděli a koukali na film. Zrovna jsem se smála něčemu způsobem, který se na dámu rozhodně nehodí, když mi odhrnul vlasy na jednu stranu a než jsem stačila zareagovat, začal mě líbat na krku.
"Co blbneš???!!" vyskočila jsem z gauče abych ho setřásla. "Co?" zeptal se nevinně. "Ale no tak, víš že tohle.." ukázala jsem na něj prstem, pak na sebe a zase zpátky na něj "..se nestane. Víš přece, že jsem se s Kylem rozešla teprve před dvěma týdny!" Moc jsme o tom rozchodu nemluvili, ale Eric věděl, že mě to zdrtilo. "Sorry, tak si sedni, nechám ruce v kapsách" zasmál se. A já si sedla zpátky na gauč odhodlaná dělat, jakože se nic nestalo. Ve chvíli kdy jsem dosedla, mi dal obě své ruce kolem pasu a začal mě znovu líbat. "Přastaň!" snažila jsem se ho odstrčit. Když jsem se pokusila zvednou,
chytl mě za vlasy aby si mě přitáhnul zpátky a přitlačil mě pod sebe. Nedokázala jsem ho ze sebe dostat. Moje protesty nic neznamenaly a zcela očividně byl silnější. A já se nedokázala přinutit panikařit. Měla jsem pocit, že má přijít nával adrenalinu, tak jak je to ve filmech... "Co budu dělat, když mě nenechá odejít" to bylo jediné co mi proletělo hlavou. "Ericu, přestaň!" nevím proč, ale připomělo mi to tón, jakým mluvila majitelka cvičáku pro psi na mého labradora. "Ale no tak zlato, chci mít jen pěkný večer.." řekl a začal mě osahávat, snažila jsem se dostat jeho ruce ze svých prsou... I když jsem ho ze sebe nemohla dostat, ruce jsem měla víceméně volné a tak jsem udělala první věc, která mě napadla a vytáhla jsem z kapsy zapalovač. Cvakla jsem a plamen se objevil těsně vedle jeho ruky.
On se jen zasmál: "tak ty to máš ráda drsně"
A to bylo to poslední co jsem od něho slyšela. Pohnula jsem zapalovačem v jeho směru a i když nevím přesně jakou oblast jsem zasáhla, rozhodně to mělo efekt v jaký jsem doufala. Popadla jsem z podlahy tašku a mobil a vyběhla jsem ven z bytu, ještě jsem ho slyšela jak si něco mumlá těsně před tím než jsem za sebou práskla dveřma.

Myslím, že se to stalo tak dva týdny zpátky. Nejsem si jistá. Není to za mnou. Slyšela jsem kecy jako: "můžeš být ráda, že tě neznásilnil" nebo "no jo, nemáš být tak sexy.." Když mě donutil k sexu můj první přítel, tak jsem zase slyšela poznámky typu: "vždyť je to tvůj přítel tak co je za problém?!" Někteří to prostě pořád nechápou..
A kvůli těmhle komentářům jsem si strašně dlouho připadala přehnaně hystericky.
Brečela jsem dvakrát. Poprvé dva dny potom, co se to stalo. Podruhé když mi dal pusu na tvář jeden kluk, kterému se nejspíš líbím. To bylo tři dny zpátky. Teď brečím po třetí. Jenže já se na to takhle nedívám.. Nevidím ho jako kluka, kterému se líbím, vidím ho jako potencionálního násilníka. (Takže tak, jak vidí moje mamka všechny kluky kteří kolem mě projdou) Ale už je mi líp. Jen občas, někdo něco řekne, nebo udělá a spustí to flashback, který bych mohla klidně zapomenout.
Před pěti dny jsem si ostříhala vlasy. Pixie cut.

9GAG - Just for Fun!


 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 14. září 2015 v 14:33 | Reagovat

Nereaguješ přehnaně, to, co říkají ostatní je jejich věc. Dělej to tak, jak to cítíš správné a správně ty. A klidně breč, třeba to pomůže :)

2 surpan surpan | E-mail | Web | 14. září 2015 v 14:58 | Reagovat

Tak hlavně, že to dopadlo v mezích možností dobře, že ses ubránila.

3 Háčko Háčko | Web | 14. září 2015 v 15:38 | Reagovat

Viem, ako sa cítiš, a určite nepreháňaš. Sama som si prešla viacerými útokmi, a doteraz mám s tým celkom problém, a málokto to pochopí. Myslím, že veta: ,,Don't tell me what to wear,tell them not to rape" je pravdivá. Nechápem, ako ti niekto mohol povedať, že nemáš byť tak sexy.

4 Drápek Drápek | Web | 14. září 2015 v 15:52 | Reagovat

Cože? Přehnaně reaguješ? To jsou přesně ty kecy lidí, kteří jsou naprosto povrchní a neempatičtí. Sama jsem si podobnou věc prožila, ale naštěstí to nebyl dlouholetý kamarád...
Neboj se, jsou lidi, kteří ti věří a chápou tě. Avšak tohle spraví jen čas a TY. Proto se nebraň tomu přemýšlení nad tím, nebraň se. Lépe se s tím vyrovnáš a třeba najdeš pro sebe logické vysvětlení, které upokojí tvoji mysl. :) Všechno bude dobré.

5 flovers-king flovers-king | Web | 14. září 2015 v 16:09 | Reagovat

Stalo se mi něco podobného a mohu říct, že ještě doteď to mám stále před sebou ..

6 Libor Libor | Web | 14. září 2015 v 16:11 | Reagovat

Smutný příběh, bohužel je rovněž smutnou realitou, že v ČR se znásilnění ve vztahu (nejlépe třeba v manželství) pro některé lidi nerovná znásilnění. Jako kdyby vztah měl nějaký monopol na násilí, či co...

7 Earendila Earendila | 14. září 2015 v 16:38 | Reagovat

prase jedno nevychovaný..

8 Alue Alue | E-mail | Web | 14. září 2015 v 16:55 | Reagovat

Kopla bych ho do kulí, šmejda.

9 Marie. Marie. | Web | 14. září 2015 v 16:56 | Reagovat

Moje poprvé bylo se neslo trochu v duchu znásilnění. Jen jsem mu řekla, ať přestane, že mě to bolí a on nepřestal. A pár dní na to jsem měla panickou hrůzu i z kamaráda, který se mě jen dotkl. Díky bohu už je to za mnou. Ale stejně nemám moc ráda, když se na mě přítel nějak vrhá...
Snad ti bude líp. :) Máš štěstí, že si před ním utekla. :)

10 Marie. Marie. | Web | 14. září 2015 v 17:02 | Reagovat

[9]: Bože už ani psát neumím.
* bez toho bylo v první větě -.-

11 Proby Proby | Web | 14. září 2015 v 19:11 | Reagovat

Reaguješ přirozeně... nevidím na tom také nic špatného... tak by reagovala každá (tedy každá, co není děvka a je normální), kdyby se ocitla ve stejné situaci :)

12 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 14. září 2015 v 20:55 | Reagovat

Tohle je neskutečně emotivní článek. Máš ode mě velký respekt, že jsi o tom napsala. Ráda bych ti napsala nějakou radu, ale sama jsem se v tvé kůži neocitla a ani si to nedokáži představit. Tak aspoň napíši, jak moc mě mrzí, že se to stalo a že vůbec existují lidé, kteří tohle udělají. Je mi to moc líto a budu ti držet palce, aby se to všechno čase vrátilo do normálu, pokud je to aspoň trochu možné.

13 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 14. září 2015 v 21:08 | Reagovat

Já mám štěstí na rozumné muže, ti jsou v těchto ohledech kolikrát moc zdrženliví...
Rozhodně tě dokážu pochopit a mrzí mne, že máš kolem sebe takové lidi - jak ty, kteří ti ubližují, tak ty, kteří tě nedokážou pochopit... :/

14 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. září 2015 v 21:24 | Reagovat

Fuck...

15 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 14. září 2015 v 22:22 | Reagovat

Nechápu, že někdo řekne, že přeháníš, takoví lidé ti za to nestojí a klidně je posílej na příslušná místa, kam si zaslouží. Ignoranti.
Vlasy dorostou :) a to je asi to jediné, co mohu napsat...

16 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 14. září 2015 v 22:38 | Reagovat

Škoda, že to není neobvyklý. Jednou jsem se nastěhovala na spolubydlení do bytu. Mladej (podivnej) týpek zrovna po škole, inženýr. Chtěla jsem se kamarádit, když teda sdílíme byt. Vždycky jsem si myslela, že jsem silnější. Omyl. Podobně jsem se setřásla a on řekl takovou větu *kdybych chtěl, tak se neubráníš* a já na to nikdy nezapomenu. Dostal od kamarádů a já se odstěhovala.
Pak už se to vezlo. Hnusný bylo, že když jsem jedno na koleji pořádala večírek, probrala  jsem se v drobnym deliriu u dvou slováků, co tehdy nepili a z každý strany jeden. Horor. Tu noc jsem ztratila klíče a bundu.
Prostě. Fuj.

17 fabulujme fabulujme | E-mail | Web | 14. září 2015 v 23:05 | Reagovat

Na ostatní ser, zvlášť jestli ti říkají tohle. Jasně, buď ráda, že tě neznásilnil. Ale buď ráda, protože ses sama ubránila, zvládlas to domů, okamžitě změnila práci a protože ti je naprosto jasný, že tě znásilnit CHTĚL. Snad to nezní jinak, než to myslím.
Nereaguješ přehnaně. Stejně, jako je absurdní říkat ,,buď ráda, že tě nezabil", když pořezaná utečeš chlapovi s nožem a přijdeš jen o kabelku, tak je absurdní říkat ,,buď ráda, že tě neznásilnil", když zažiješ to, co jsi zažila ty.
Máš mimochodem všechna práva (bylo by to vlastně docela záhodno) to ohlásit na policii. Úmysl zabít nebo znásilnit, to je fuk, pořád je to úmysl provést něco, co se nestalo jen díky pohotově jednající oběti.

Už mlčím. Drž sa.

18 Giuru Giuru | E-mail | 15. září 2015 v 14:15 | Reagovat

Ahoj. Je mi 13 a tehdy... v mojich 8 letech  mě znasilnil můj otec..  nerada na to vzpominam ale i když je to 5 let zpět, mám to detailoně před očima.. Jsem ráda že ty ses ubranila. Já to těžce nesu ještě teď, přeci jen je mi 13.. :( Hodně štěstí!

19 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 15. září 2015 v 14:33 | Reagovat

Příběh jak z červené knihovny z řady Sex ve městě.

Policii tu máme od čeho?

Netečnost nahlášení mu jen může poskytnout čas na to, aby to provedl někomu jinému i s horším koncem.

Odsusuji to, o co se pokusil, ale někdy mi přijde, že si o to prostě koledujete, nebo zkoušíte hranice.
Asi ne tvůj případ, ale proč bych se nevyjádřil.

#stayneznásilněnej #notreal #fuckme

20 shizuru shizuru | 15. září 2015 v 17:06 | Reagovat

Jsem hlavně ráda, že tentokrát to dopadlo (relativně) dobře a žes nakonec byla schopná utéct. Je super žes byla schopná to sepsat. Hodně síly...

21 Nancy Nancy | Web | 15. září 2015 v 20:20 | Reagovat

si zo south parku?

22 Markét Markét | E-mail | Web | 15. září 2015 v 20:53 | Reagovat

Hodně štěstí a lásky 😇👍👍
Ty to zvládneš překonat a dobře mu tak 😈💩

23 Adeleide Adeleide | 15. září 2015 v 21:18 | Reagovat

[19]: Co to znamená "koledovat si"? Že nenosí hlavu omotanou kusem hadru, aby nevykukoval ani vlas? Tyhle kecy vede každý agresor - já bych to preventivně kleštila. Svět bez válek a násilí - krása.

24 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 15. září 2015 v 21:38 | Reagovat

[23]: Jsem se asi špatně vyjádřil. Nemyslel jsem to, co ženy nosí. Jestli chtějí kozy ukazovat, vezmou si výstřih. (Pak se ale nedivte, že vám na ně čumíme, protože to stejně chcete.) Ale myslel jsem to, jak se chovají. Doufám, že ti tato odpověď bude stačit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama