Prosinec 2014

And all those nightmares keeps me sane

28. prosince 2014 v 19:44 | in love i guess
Sedíme na příliš malé pohovce jako každý večer.
Závislí na elektronice a sociálních médiích.
A já se jako každý večer dívám na to jak se snažíš o její pozornost. Ta hlučnost tvojí zoufalosti mě vytáčí.
A taky trochu žárlím.
Nevím jestli jsem víc nasraná, že ona je neskutečný 'control freak', co ti dává co proto, a nebo že ty si pravděpodobně bezpáteřní ubožák a necháš si to líbit. Občas tě slýchávám jak nadáváš, jakmile se ujistíš, že tě neslyší.
Ale jako každý večer tě stejně nechám ať mi podržíš dveře a jako vždycky mi ukážeš směr přesto, že je očividný.

Upečeš desert po večeří o kterém vyprávíš zapálený příběh, který ona neposlouchá.
Často tě seřve ať držíš hubu.
Sleduje totiž televizi.
Jsem z toho znechucená.
Je mi to líto.

Jdeš spát brzo.
Jako skoro každou noc.
Vyjímkou jsou večery kdy hraješ Creed of Assasins.
A jako skoro každou noc vidím jak ji políbíš na tvář než jdeš spát.

A i když jsem snad i zamilovaná, za žádnou cenu bych tě nechtěla.

Third wheeling at its finest