Because I'm like every other junkie

2. července 2014 v 19:05 | scared
- Budete brát jednu tabletku, hodinu před spaním.

Jak dlouho?

- To ještě nemůžeme vědět, jsme teprv na začátku, nepředbíhejme.

Jsme? To myslí vážně? My??

Jak můj mozek pozná, že už to nepotřebuju?

- K tomu se časem dopracujeme, nebojte se.

Jasně, další naprosto přímá odpověď.

- Většinou se léky začínají vysazovat po roce, roce a půl.




A tak tu sedím. Po deseti měsících. U svého růžového notebooku a googlím. Třepou se mi ruce. Je mi trochu na omdlení. Zbývají mi prášky na necelý měsíc. Dvacet tři dní. A já doufám, že nevypadám jako feťák. Vysazuju. Postupně. Proklínam internet. Čtu o lidech, co prášky berou šestnáct let! Šestnáct zasraných let! Nechci. A bojím se. Bojím se toho, co se stane, jakmile zapiju ten poslední. Bojím se toho, co se stane, pokud si půjdu pro další. Dokážu pak někdy přestat? Řekne si můj mozek, že už to stačilo a už je mu fajn? Tak googlím. Syndrom vysazení. Moc lákavá četba. Závratě, podrážděnost, zhoršení předchozích příznaků. Pěkné. I moje židovská babička je větší optimista.
A tak tu sedím. Krabičku léků v ruce. Třepu se. Počítám pilulky pořád a pořáda dokola. A vím to. Jsem závislá. Dávají mi jistotu. Jistotu, že se nesesypu. Jistotu, že budu večer spát. Jistotu, že nebudu litovat probuzení. A taky jistotu, že aspoň občas, na malou chvíli, budu mít radost.
A tak tu sedím. Vyděšená k smrti. Ze všech těch lidí, co jsou jako já. Ze všech těch lidí, co berou půlku svého života. A jen se modlím, ať to není takové jako před deseti měsíci. Protože tak se nechci už nikdy cítit.

Just Different Devils .


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sarinka Sarinka | Web | 2. července 2014 v 19:59 | Reagovat

Krásne napísané zaujímavo sa to čítalo :)

2 zranitelna zranitelna | Web | 2. července 2014 v 20:05 | Reagovat

Závislost jde stranou, jakmile se přestaneš bát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama