And here I am, pretty pissed about what it could be

25. června 2014 v 19:27 | still not sure
Možná to nebyl až tak dobrý nápad.
- Co myslíš? Jít pěšky a vykašlat se na autobus, nebo do sebe nasoukat půl kila čokolády?
Ne, já myslím tohle..

A já věděla. Nesnášela jsem ho. Nemohla jsem ho nesnášet. Cítila jsem se jako idiot. Nevěděla jsem co říct. Nechtěla jsem mluvit. Chtěla jsem aby on přestal mluvit. Aby odešel. Začalo to ve mně vřít. Ale jinak jsem nic necítila. Jen vztek. Ne bolest. Dala jsem si vlasy za ucho. Udusila pár nadávek.

- Jak dlouho mi to chceš říct?
Bál jsem se! Bál jsem se jasný? Nechtěl jsem ti ublížit.
- Nechtěl jsi mi ublížit?
Ano.
- Fajn.
Nebuď taková. Prosím tě. Nedělej to. Mluv se mnou!

Jenže nebylo co říct. Potáhla jsem a foukla mu kouř do obličeje. Možná to byla chabá pomsta, ale mně to pro začátek stačilo. Lehla jsem si zpátky do trávy. Zavřela jsem oči. Slyšela jsem šum okolí. Smějící se skupinky. Různé druhy hudby ze všech stran. Většinou bych se snažila zaměřit se jen na jednu. Teď ne. Jen jsem si užívala ten šum. Jak moc jsem ho chtěla obejmout. Potřebovala jsem ho. Potřebovala jsem ho držet za ruku. Chtěla jsem mu říct, že mi někdo ublížil. Že chci aby to napravil. Ale to on. Tantokrát byl on ten hajzl.


Odpustíš mi?
- Ne. Ne teď.
Je mi to líto.
- Hmm.
Promiň
- Jo.
Odpustíš mi?
- Ne zlato. Ne teď.


not perfect yet | via Tumblr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 homoleninus homoleninus | Web | 26. června 2014 v 10:50 | Reagovat

Kdyby odešel, byl by přece ještě větší hajzl hm?

Odpouštět neznamená zapomínat. Ať udělal cokoliv, bude to tu pořád. Tak si vychutnej to právo dát mu to teď sežrat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama